jasno
ÚT 28.3.
4/12°
oblačno, déšť
ST 29.3.
7/16°
oblačno
ČT 30.3.
8/11°

Historie města Třeboň

Historie Třeboně si nejlépe přiblížíme na pozadí pěti šlechtických rodů, v jejichž vlastnictví se město postupně ocitalo.

Páni z Landštejna (2. pol. 12. stol.–1366)

Třeboň - Vítek z Prčice - erb, foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o. Třeboň vznikla kolem poloviny 12. století jako malá osada v hlubokých pohraničních lesích. Díky výhodné poloze u obchodní cesty, která spojovala české a rakouské území, se zde usazovali řemeslníci a obchodníci a postupně z ní vytvořili hospodářské středisko oblasti. Třeboň a rozsáhlé území okolo ní získal Vítek z Prčice (†1194) – zakladatel mocného rodu Vítkovců, který zastával významné posty v družině českého krále Vladislava II. a vlastnil značnou část tehdy nehostinného a bažinatého kraje jižních Čech. Po krátkém mezidobí, kdy území držel klášter ve Zwettlu, získávají kolem poloviny 13. století Třeboňsko páni z Landštejna, jedna z větví rodu Vítkovců. Třeboň se stala centrem panství, byl založen kostel sv. Jiljí, vystavěn hrádek a začalo se s budováním městského opevnění a vodního příkopu.

Rožmberkové (1366–1611)

Za Rožmberků zažila Třeboň období největšího hospodářského rozvoje a kulturního rozkvětu. Není divu, Rožmberkové byli nejmocnějším panským rodem v zemi, zastávali nejpřednější posty v českém království i u císařského dvora, dokonce se několikrát v historii postavili i samotnému králi.

Rožmberkové získali pro Třeboň, poddanské město, tzv. právo královských měst a důležité privilegium dovážet sůl. Byl založen augustiniánský klášter s kostelem a dokončeno opevnění, které spolu s opevněným hradem a okolním bažinatým terénem vytvořilo z Třeboně téměř nedobytnou pevnost. Také proto pak Třeboň úspěšně odolávala útokům za husitských válek.

S vládou Petra IV. z Rožmberka (1462–1523) nastal skutečný rozkvět třeboňského panství. Petr zde začal podporovat hospodářské podnikání – vedle těžby kovů to bylo právě rybníkářství. Za účelem zkultivování rybničních soustav povolal do svých služeb jejich zakladatele Štěpánka Netolického. V roce 1505 pak udělil Třeboni právo vařit pivo „na věčné časy“, což platí až do dnešních dob.

Třeboň - Petr Vok z Rožmberka (1539–1611) - poslední z rodu Rožmberků a mladší bratr Viléma., foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o. Zlatý věk Třeboně (období od 2. poloviny 16. století do počátku 17. století) je spojen s posledními RožmberkyVilémem, po králi druhým nejvlivnějším mužem v zemi, a jeho bratrem Petrem Vokem. Město získává vzhled renesančního reprezentativního sídla, i kvůli rozsáhlému požáru, po němž si měšťané museli své domy opět vybudovat. Daří se rybníkářství – rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan navázal na dílo Štěpánka Netolického a dobudoval rybniční systém. Založil řadu nových rybníků, např. dnes nejznámější Svět a rozlohou největší Rožmberk.

V roce 1602 se Třeboň dokonce stala rezidencí posledního rožmberského vladaře Petra Voka z Rožmberka, který musel řešit rodové zadlužení prodejem Českého Krumlova a přestěhoval dvůr do Třeboně. Po jeho smrti v roce 1611 město i panství zdědili Švamberkové.

Švamberkové (1611–1622) a Habsburkové (1622–1660)

Vlastnictví Třeboně v rukou rodu Švamberků, kteří měli v erbu labuť, trvalo jen krátce. Za účast ve stavovském povstání proti Habsburkům jim bylo celé panství zkonfiskováno, a tak se Třeboň ocitla v držení panovnického rodu Habsburků. Válečné škody, které přinesla třicetiletá válka (1618–1648), několik morových epidemií i ničivých požárů patří k temným obdobím města i celého panství.

Schwarzenbergové (1660–1924)

Třeboň - Na erbu Schwarzenbergů je useknutá hlava Turka, kterému klove oko havran. Je to připomínka toho, že Adolf ze Schwarzenberga roku 1599 obdržel titul říšského hraběte a polepšení erbu od císaře Rudolfa II. za dobytí turecké pevnosti Rábu v Uhrách., foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o. V roce 1660 získal panství zubožené po třicetileté válce kníže Jan Adolf Schwarzenberg, schopný politik a diplomat, který se usadil v Čechách. Schwarzenbergové trávili na Třeboni jen část roku a zaměřovali se převážně na budování svého vzkvétajícího zemědělského, lesnického a rybářského panství. V okolí Třeboně vyrostlo mnoho jednot (samot), hájoven, velkostatků a seníků, které dodnes určují malebný ráz krajiny. Schwarzenbergové představili Třeboni baroko, přičemž přestavbu vlastního města paradoxně nastartovaly roku 1723 a 1780 další požáry.

V 19. stol. vzrostl význam regionu díky postavení první železnice mezi Prahou a Vídní, která měla zastávku v Třeboni (zavítal sem i císař Franz Josef), a díky založení Bertiných lázní v roce 1883 místním učitelem Václavem Huckem, které pojmenoval podle své dcery. Třeboň se stala okresním městem a vedle rybníkářského věhlasu si brzy získala jméno i lázeňstvím.

20. století a současnost

Obě světové války přinesly Třeboňsku řadu hospodářských, politických a společenských problémů i oběti na životech stejně jako v celé republice. Významné změny v životě města nastaly v 2. polovině 20. století, kdy se v Třeboni vedle lázeňství a rybníkářství začal rozvíjet textilní průmysl (Otavan) a zemědělská velkovýroba, navazující na schwarzenberské hospodaření (státní statek Třeboň). Vznikly nové čtvrti, školní budovy. Třeboň se v roce 1976 stala městskou památkovou rezervací a v roce 1979 byla zřízena Chráněná krajinná oblast Třeboňsko.

A Třeboň dnes? Město s téměř 10 000 obyvateli žije lázeňstvím a turistikou, na které se váže i bohatá kulturní činnost. Město je pyšné na své historické kořeny a krajinu rybníků, která ho obklopuje.