Historie města Třeboň

Historie Třeboně si nejlépe přiblížíme na pozadí pěti šlechtických rodů, v jejichž vlastnictví se město postupně ocitalo.

Páni z Landštejna (2. pol. 12. stol.–1366)

Třeboň vznikla kolem poloviny 12. století jako malá osada v hlubokých pohraničních lesích. Díky výhodné poloze u obchodní cesty, která spojovala české a rakouské území, se zde usazovali řemeslníci a obchodníci a postupně z ní vytvořili hospodářské středisko oblasti. Třeboň a rozsáhlé území okolo ní získal Vítek z Prčice (†1194) – zakladatel mocného rodu Vítkovců, který zastával významné posty v družině českého krále Vladislava II. a vlastnil značnou část tehdy nehostinného a bažinatého kraje jižních Čech. Po krátkém mezidobí, kdy území držel klášter ve Zwettlu, získávají kolem poloviny 13. století Třeboňsko páni z Landštejna, jedna z větví rodu Vítkovců. Třeboň se stala centrem panství, byl založen kostel sv. Jiljí, vystavěn hrádek a začalo se s budováním městského opevnění a vodního příkopu.

Rožmberkové (1366–1611)

Za Rožmberků zažila Třeboň období největšího hospodářského rozvoje a kulturního rozkvětu. Není divu, Rožmberkové byli nejmocnějším panským rodem v zemi, zastávali nejpřednější posty v českém království i u císařského dvora, dokonce se několikrát v historii postavili i samotnému králi.

Rožmberkové získali pro Třeboň, poddanské město, tzv. právo královských měst a důležité privilegium dovážet sůl. Byl založen augustiniánský klášter s kostelem a dokončeno opevnění, které spolu s opevněným hradem a okolním bažinatým terénem vytvořilo z Třeboně téměř nedobytnou pevnost. Také proto pak Třeboň úspěšně odolávala útokům za husitských válek.

S vládou Petra IV. z Rožmberka (1462–1523) nastal skutečný rozkvět třeboňského panství. Petr zde začal podporovat hospodářské podnikání – vedle těžby kovů to bylo právě rybníkářství. Za účelem zkultivování rybničních soustav povolal do svých služeb jejich zakladatele Štěpánka Netolického. V roce 1505 pak udělil Třeboni právo vařit pivo „na věčné časy“, což platí až do dnešních dob.

Zlatý věk Třeboně (období od 2. poloviny 16. století do počátku 17. století) je spojen s posledními Rožmberky – Vilémem, po králi druhým nejvlivnějším mužem v zemi, a jeho bratrem Petrem Vokem. Město získává vzhled renesančního reprezentativního sídla, i kvůli rozsáhlému požáru, po němž si měšťané museli své domy opět vybudovat. Daří se rybníkářství – rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan navázal na dílo Štěpánka Netolického a dobudoval rybniční systém. Založil řadu nových rybníků, např. dnes nejznámější Svět a rozlohou největší Rožmberk.

V roce 1602 se Třeboň dokonce stala rezidencí posledního rožmberského vladaře Petra Voka z Rožmberka, který musel řešit rodové zadlužení prodejem Českého Krumlova a přestěhoval dvůr do Třeboně. Po jeho smrti v roce 1611 město i panství zdědili Švamberkové.

Švamberkové (1611–1622) a Habsburkové (1622–1660)

Vlastnictví Třeboně v rukou rodu Švamberků, kteří měli v erbu labuť, trvalo jen krátce. Za účast ve stavovském povstání proti Habsburkům jim bylo celé panství zkonfiskováno, a tak se Třeboň ocitla v držení panovnického rodu Habsburků. Válečné škody, které přinesla třicetiletá válka (1618–1648), několik morových epidemií i ničivých požárů patří k temným obdobím města i celého panství.

Schwarzenbergové (1660–1924)

V roce 1660 získal panství zubožené po třicetileté válce kníže Jan Adolf Schwarzenberg, schopný politik a diplomat, který se usadil v Čechách. Schwarzenbergové trávili na Třeboni jen část roku a zaměřovali se převážně na budování svého vzkvétajícího zemědělského, lesnického a rybářského panství. V okolí Třeboně vyrostlo mnoho jednot (samot), hájoven, velkostatků a seníků, které dodnes určují malebný ráz krajiny. Schwarzenbergové představili Třeboni baroko, přičemž přestavbu vlastního města paradoxně nastartovaly roku 1723 a 1780 další požáry.

V 19. stol. vzrostl význam regionu díky postavení první železnice mezi Prahou a Vídní, která měla zastávku v Třeboni (zavítal sem i císař Franz Josef), a díky založení Bertiných lázní v roce 1883 místním učitelem Václavem Huckem, které pojmenoval podle své dcery. Třeboň se stala okresním městem a vedle rybníkářského věhlasu si brzy získala jméno i lázeňstvím.

20. století a současnost

Obě světové války přinesly Třeboňsku řadu hospodářských, politických a společenských problémů i oběti na životech stejně jako v celé republice. Významné změny v životě města nastaly v 2. polovině 20. století, kdy se v Třeboni vedle lázeňství a rybníkářství začal rozvíjet textilní průmysl (Otavan) a zemědělská velkovýroba, navazující na schwarzenberské hospodaření (státní statek Třeboň). Vznikly nové čtvrti, školní budovy. Třeboň se v roce 1976 stala městskou památkovou rezervací a v roce 1979 byla zřízena Chráněná krajinná oblast Třeboňsko.

A Třeboň dnes? Město s téměř 10 000 obyvateli žije lázeňstvím a turistikou, na které se váže i bohatá kulturní činnost. Město je pyšné na své historické kořeny a krajinu rybníků, která ho obklopuje.