Rybníkářství a rybářství na Třeboňsku

Zdejší oblast je největším producentem sladkovodních ryb nejen v České republice, ale i v Evropě. Třebonští rybáři obhospodařují celkem 378 rybníků, což obnáší 7 426 ha vodní plochy. Každý rok se zde vyprodukuje přibližně tři tisíce tun ryb, z nichž plných 95 % zaujímá kapr – odtud jeden ze symbolů města Třeboň.

Každý podzim se na okolních rybnících odehrávají scenérie navlas podobné těm před čtyřmi sty lety – rybáři na lodích nahánějí ryby do sítí. Výlovy rybníků se dnes stávají také zajímavou turistickou a společenskou událostí. Sádky, kam jsou ryby z celého Třeboňska sváženy, jsou viditelné ze světské hráze, cestou k Schwarzenbergské hrobce.

Nejvýznamnější osobnosti, jejichž zásluhou se po staletí rašeliniště měnila v důmyslný systém vodních ploch, propojených Zlatou stokou:

Štěpánek Netolický (1460–1539)

Předchůdce Jakuba Krčína z Jelčan. Na začátku 16. století vytvořil důmyslný a promyšlený návrh třeboňské rybniční soustavy. Jeho nejpozoruhodnějším a nejslavnějším dílem je tzv. Zlatá stoka, jež napájí a zároveň vypouští všechny hlavní rybníky na Třeboňsku. Štěpánek Netolický však stavěl nejenom rybníky, ale vynikal i jako projektant a stavitel měšťanských a vojenských budov.

Zlatá stoka, unikátní a důmyslné dílo Štěpánka Netolického, je páteří celé třeboňské rybniční soustavy. Je to uměle vybudovaný kanál, dlouhý přes 45 km, a se spádem pouhých 32 metrů! Vytéká z řeky Lužnice a spolu se soustavou dalších menších kanálů přivádí i odvádí vodu z většiny rybníků Třeboňska. Na svém konci Zlatá stoka opět ústí do Lužnice. Vybudována byla v letech 1506–1520, přičemž bylo částečně využito starého kanálu, jenž sloužil jako náhon k mlýnům. Původní označení stoky bylo Příkop, teprve Schwarzenbergové začali používat název Zlatá, coby vyjádření jejího zásadního ekonomického významu pro zdejší rybníkářství.

Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535–1604)

Roku 1561 vstoupil do služeb Viléma z Rožmberka, tehdy jednoho z nejmocnějších šlechticů v zemi. Krátce na to se stal purkrabím na Krumlově a v roce 1569 byl díky svým mimořádným schopnostem jmenován ve věku pouhých 34 let regentem veškerých rožmberských panství. Jakub Krčín budoval pivovary, dvory a ovčíny, ale nejvíce energie napřel k dokončení rozsáhlé soustavy třeboňských rybníků. K jeho největším dílům patří rybník Svět, Spolský rybník a další. Roku 1584 se pustil do stavby díla, které mu zajistilo nesmrtelnost: rybníka Rožmberk. Jakub Krčín je historiky hodnocen jako poměrně rozporuplná osobnost, jíž nelze na jedné straně upřít houževnatost a stavitelskou odvahu, na straně druhé však zároveň nehospodárnost staveb a neuspořádaný osobní život.

Rybník Svět, o rozloze 214 ha, byl původně dokonce ještě větší – celých 380 ha, a nazýval se, pro neustálé problémy s hrází, Nevděk. Po povodni v roce 1611 byl tedy rozdělen na rybníky dva – Opatovický a Svět. Vybudoval ho slavný Jakub Krčín z Jelčan v letech 1571 – 1573 vystavěním mohutné hráze dlouhé 1525 m a zatopením Svinenského předměstí. Po více než 400 letech od svého založení odolal Svět dokonce náporu rozsáhlé povodně roku 2002, kdy zadržel téměř 11 milionů m3 vody.

Rožmberk – největší a nejslavnější dílo rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan. Rybník tak obrovský, že je největší nejen v České republice, ale i v celé střední Evropě – na jeho hladině lze dokonce pozorovat zakulacení Země. Jeho plocha činí 489 ha (kdysi byla ještě větší a byla uměla snížena), hráz je dlouhá téměř 2,5 km, vysoká 11,5 metru a v základně široká celých 55 metrů. Svými parametry se tak stavba řadí spíše mezi přehradní nádrže (pod hrází dokonce pracuje malá vodní elektrárna). Objem zadržené vody, již do rybníka přivádí Lužnice, je 6,2 mil. m3. Při stavbě tohoto gigantického díla bylo v letech 1584 až 1590 bez pomoci jakýchkoli technických vymožeností přemístěno tři čtvrtě miliónu kubických metrů zeminy! Rožmberk vznikl zřejmě jako reakce na velkou povodeň, která se v roce 1544 prohnala jižními Čechami a dorazila až do Prahy. Význam a kvalita stavby se však projevily až v nedávné době – při povodni roku 2002 zadržela hráz rybníka, byť došlo k poškození přelivu, neuvěřitelných 70 miliónů m3 vody (tedy asi desetinásobek běžného stavu) a uchránila tak povodí Lužnice od katastrofy.